Chci tě provést příběhem a na konci ti dát takový zvrat, o kterém budeš ještě dlouho přemýšlet.
Tehdy vyhraješ ty i já.
Jdeš do toho?
Němé duše
Původní český fantasy román, ve kterém se důvěra oplácí zradou.
Propracované postavy
Překvapivé zvraty
Intriky
Nejlepší vizitkou autora je jeho dílo
Každý autor potřebuje nějakou sebeprezentaci, zvlášť v dnešní době. Přesto mnohem raději píšu příběhy než texty na web a jsem přesvědčená, že uděláš nejlépe, když si přečteš přímo něco z mé tvorby.
Pokud bych ti měla doporučit jedno jediné dílo, byla by to určitě povídka Zákon smečky.
Brol je králem pověřen, aby vycvičil otroky pro obětní rituál v aréně. Jejich cíl je prostý: vzepřít se osudu a přežít krvavá jatka. Pokud chtějí uspět, nesmějí bojovat každý sám za sebe, ale jako smečka. To ovšem není tak jednoduchý úkol, jak se může zdát.
Povídka už míří do tvé e-mailové schránky. Nezapomeň potvrdit, že to jsi opravdu ty, kdo o ni projevil zájem.
Pokud ji nenajdeš, zkus prohledat sekce Promo, Hromadné či Spam. Znáš to. Občas se to někam zatoulá. 🙂
Posadili jsme se s otcem vedle sebe a já se zaposlouchala do hlasu davu, který se sléval v jeden celek. Každý očekával hlavní část dnešního programu – hrdinské klání nejlepších válečníků Tygří říše. Já na něm ovšem nic hrdinského neviděla.
Spíš než o souboj šlo o jatka. Proti elitní desítce plně ozbrojených mužů z tygřanské armády byl postaven hlouček otroků bez mečů či štítů. Počty sice hrály ve prospěch obětí – ze všech tří říší na jihu bylo vybráno po deseti jedincích – každý ale věděl, že proti vycvičeným vojákům nemají šanci.
Padali jeden po druhém, když klání započalo. Dav burácel, písek v aréně získával novou barvu. Slabší povahy odvracely pohled, ale takových tu moc nenašlo. Ani já ho neodvrátila. Posledních několik let jsem strávila v klášteře, který léčil zraněné. Dokonce jsem byla přítomná i u několika operací. Nevadila mi krev, vadil mi způsob, jakým berou lidem život.
Zahrávat si s druhými se nikdy nevyplácí. Mocní často opomíjejí, že lidé mají paměť. Nezapomenou křivdy. A pohár trpělivosti dříve či později přeteče.
Osobně na čtení miluju, když mě spisovatelé dokážou překvapit. Když si o jejich postavách mohu povídat s kamarádkou u čaje, jako by to byli skuteční lidé. A přesně to se snažím předat coby autorka – aby totéž mohli říct čtenáři i o mých hrdinech a příbězích.
Psaní fantasy se věnuji více než deset let a mé povídky můžeš najít v nejrůznějších tematických sbornících. Čtyři takové jsem dokonce sama editovala a zaštítila svým jménem.
Mezi mé největší úspěchy patří povídka Zákon smečky, která se umístila na předních příčkách v soutěži Cena Karla Čapka, a román Němé duše. Ten vyjde letos na podzim v nakladatelství Host.
Připoj se k mým čtenářům a buď u toho!
Tvá Jitka
Psaní se věnuji od roku 2012. Za tu dobu jsem napsala řadu povídek, z nichž některé vyšly tiskem v tematických sbornících. Předem upozorňuji, že následující seznam není kompletní. Najdeš tu jen díla, na která jsem hrdá i po několika letech od jejich napsání. Shodou „náhod“ to jsou ta, co vyšla ve sbornících, které jsem editovala. Asi osud. Nebo marketing. Nebo jsem se prostě víc snažila, když šlo o projekt, do něhož jsem dala velký kus sebe.
Ztracená jména měst
(povídka, sborník Město králů, 2021)
Královna Itasiliana doprovází svého manžela do vojenského tábora a loučí se s ním před rozhodující bitvou. Pokud Ganiolemus neuspěje, zanikne nejen jeho říše, ale také vyspělá kultura, na níž jeho manželka přezoufale lpí. Naděje na záchranu jsou malé, ale bude to právě Itasiliana, kdo dostane šanci odvrátit nevyhnutelné. Podaří se jí to, nebo podlehne a přidá se na stranu nepřátel?
Lhář
(povídka, sborník Lovci lidí, 2018)
Viddanovi scházejí poslední dvě zkoušky k tomu, aby se stal elitním lovcem lidí. Nyní před ním stojí zdánlivě jednoduchý úkol: zabít Ruyu, mladou dívku, která je na útěku před zákonem. Brzy se ale ukáže, že ne všechno je tak, jak by se mohlo zdát. Je Ruya opravdu natolik nebezpečná? A proč po ní jdou další nájemní zabijáci?
Děti ze Země nikoho
(povídka, sborník Struny osudu, 2017)
Země nikoho je kruté místo. Odříznutí od zbytku světa tu žijí trestanci, kteří vykoupili svůj život tvrdou prací ve zdejších dolech. Na čele mají vypálené znamení hanby. Na tom by nebylo nic až tak zvláštního – je to zkrátka součást trestu. Problém je, že stejný cejch nesou i jejich děti. Proč musejí platit za přečiny svých rodičů? A mají vůbec nějakou šanci svůj osud změnit?
Legenda o Zpívajících věžích
(pověst, sborník Zpívající věže, 2017)
Příběh harfeníka, který se vydal čelit mořské nestvůře jen se svým nástrojem.
Úvodní text sborníku, na který pak navazují další autoři se svými díly.
Spolu s románem jsem si zřídila e-shop, skrze který mě můžeš napřímo podpořit. Nenabízím svým čtenářům laciné slevy, ale přidanou hodnotu, kterou mohu poskytnout pouze já jako autor.
Nejde mi pouze o prodej, chci především spokojené čtenáře. Když si zde na stránce stáhneš povídku Zákon smečky a zalíbí se ti, pravděpodobně se pak s chutí začteš i do dalších textů.
Mezi milovníky knih velmi dobře funguje ústní doporučení. Pokud se ti líbí má díla, pošli svým přátelům odkaz na tyto stránky. Třeba pak budete mít další téma k hovoru.