Nejspíš na tebe knihy od neznámých autorů vyskakují často…
Proč tedy věnovat čas zrovna mně a mé tvorbě?
Možná o mně slyšíš prvně, ale psaní se věnuji už 10 let a debutový román mi bude vycházet v nakladatelství Host. Do jejich redakce české fantasy a sci-fi chodí zhruba 200 rukopisů ročně, přičemž tiskem vydají necelých deset z nich. Těší mě, že mohu být jedna z těch, kterým se to podaří.
Vnímání příběhů je hodně subjektivní. Neslibuju nikomu dílo, které změní život, nebo tu ještě nebylo. Místo toho ti nabízím ukázkovou povídku, díky níž poznáš, jak pracuji s dějem, napětím a postavami. Řídím se heslem, že nejlepší vizitkou autora je jeho tvorba.
Zákon smečky už přečetlo mnoho čtenářů - a jelikož si na každého beru e-mail, mohu se snadno doptat na dojmy a zpětnou vazbu. Ne každý sice odepíše, ale pak se najdou ti, co mi nadšeně popisují, jak se jim příběh líbil. Několika z nich jsem napsala, aby mi dali svolení použít jejich slova zde.
Už podle názvu a krásného zpracování jsem čekala, že to bude dobré. Nebudu lhát, když řeknu, že jsem od povídky měla opravdu velká očekávání a není žádnou lží, když řeknu, že jsem se bála, aby má očekávaní splnila. No a ona nejen, že je naprosto splnila, ale dokonce hravě překonala.
Ája
Humbook ambasadorka, instagramový kanál V různých světech
Zákon smečky si mě okamžitě získal. Nejen svým světem, který je podobný v lecčem antickému, ale hlavně autorčiným neuvěřitelně poutavým stylem podání příběhu. Nemohu říci, že je povídka „čtivá“.
Je mnohem více. Vtáhne do děje a nepustí.
Skeeve
čtenář z Databáze knih
Jsem milovník mocenských pletek, soubojů gladiátorů v arénách i výcviku ve stylu dávné Sparty. To vše u mě v nějaké podobě najdeš.
Magicky nadané postavy netěží ze svých schopností žádné výhody. Zneužití jejich daru je dokonce trestáno poměrně krutou smrtí.
Primární je pro mě příběh, ne složitě vymyšlené reálie. Sama nemám ráda, když děj zdržuje vysvětlování základních principů světa.
Kdybych měla za úkol svou tvorbu přirovnat k jinému dílu, byla by to Hra o trůny. Jako George Martin ale být nehodlám. Chci to dopsat! (smích)
Na 48 stránkách jsem dostal snad úplně všechno. Zajímavé postavy, rozbroje králů, osobní cíle i naplnění snů. Máme zde magii, nečekané zvraty i vidění do budoucna a hlavně naději v přežití. Psychiku lidí, kteří nemají co ztratit, znají svůj konec, ale i přesto nejsou schopni zapudit své primitivní zvířecí půdy a chovají se jako zvířata.
Robin
recenzent z fantasy_sci.fi_svet
Povídka už míří do tvé e-mailové schránky. Nezapomeň potvrdit, že to jsi opravdu ty, kdo o ni projevil zájem.
Pokud ji nenajdeš, zkus prohledat sekce Promo, Hromadné či Spam. Znáš to. Občas se to někam zatoulá. 🙂
Posadili jsme se s otcem vedle sebe a já se zaposlouchala do hlasu davu, který se sléval v jeden celek. Každý očekával hlavní část dnešního programu – hrdinské klání nejlepších válečníků Tygří říše. Já na něm ovšem nic hrdinského neviděla.
Spíš než o souboj šlo o jatka. Proti elitní desítce plně ozbrojených mužů z tygřanské armády byl postaven hlouček otroků bez mečů či štítů. Počty sice hrály ve prospěch obětí – ze všech tří říší na jihu bylo vybráno po deseti jedincích – každý ale věděl, že proti vycvičeným vojákům nemají šanci.
Padali jeden po druhém, když klání započalo. Dav burácel, písek v aréně získával novou barvu. Slabší povahy odvracely pohled, ale takových se tu moc nenašlo. Ani já ho neodvrátila. Posledních několik let jsem strávila v klášteře, který léčil zraněné. Nevadila mi krev, vadil mi způsob, jakým berou lidem život.
Zahrávat si s druhými se nikdy nevyplácí. Mocní často opomíjejí, že lidé mají paměť. Nezapomenou křivdy. A pohár trpělivosti dříve či později přeteče.
Osobně na čtení miluju, když mě spisovatelé dokážou překvapit. Když si o jejich postavách mohu povídat s kamarádkou u čaje, jako by to byli skuteční lidé. A přesně to se snažím předat coby autorka – aby totéž mohli říct čtenáři i o mých hrdinech a příbězích.
Zákon smečky, který zde propaguji, je mou srdeční záležitostí. Psala jsem ho v době studií, kdy jsem čekala na státnice. Mohla jsem tehdy nastoupit už do práce a začít vydělávat, ale já se rozhodla ten půl rok věnovat jen psaní.
Dnes mohu říct, že to bylo správné rozhodnutí. Nikdy jsem se ve své tvorbě neposunula o tolik za tak krátký čas. Díky tomu si i po více než šesti letech za tímto dílem stojím a hrdě ho posílám dalším čtenářům.
Tvá Jitka